Začátek

Možná je to začátek nějakého blogu, možná je to jeho konec. V hlavě mám tolik myšlenek, že když chci podle nich i žít, zjistím, že už jsem je zapomněla. A to nechci. Chtěla bych si pamatovat důležité a vytěsňovat zbytečné. 

Zrovna teď se mi honí hlavou, že abych byla v životě spokojenější, změním způsob stravy. Vynechám to zbytečné a nahradím to vhodnějším. 

Taky trávení času by se mohlo změnit. Skončit s prokrastinací a začít se věnovat smysluplnějším věcem ( smysluplnějším než sledování seriálů, jakkoli dobře jsou hodnocené). Už je mi blbě z toho, kolik času v životě jsem už takhle promarnila. Přitom šlo dělat tolik věcí! Tvrzení že můžeme v životě dosáhnout všeho po čem toužíme, dle mého názoru není do konce pravdivý, ale rozhodně v něm můžeme hodně věcí změnit k lepšímu. Kdo ví, jakou cestou nás to může dále směřovat. Je ale hodně pravděpodobné, že minimálně naše myšlení se bude měnit. A to už stojí za to, nebo ne? 

Třeba je to jen plané tlachání a zítřek bude zase stejný jako předešlé dny... Ale třeba je to první den zbytku mého života a já můžu něco změnit. Být tady. V přítomnosti. Být lepší manželka a máma. A to já chci. Takže začínám a píšu o tom. Je to černé na bílém. Teď už není cesty zpět.